search-web

pátek 29. prosinec 1989

FotoFotoFotoFotoFotoFotoFotoFotoFotoFoto
29/12/89 Den volby prezidenta republiky 1, Pražský hrad
0:00
0:00

0:00 příprava na setkání se zaměstnanci Kanceláře prezidenta republiky (Havel, Šalda, Křižan, Hanzel) / 4:25 debata o rozhovoru pro Gazetu Wyborczu a tiskové konferenci nově zvoleného prezidenta (Havel, Šalda, Křižan) / 7:15 sledování přímého televizního přenosu: 17:00 projev Alexandra Dubčeka, předsedy Federálního shromáždění / 22:00 projev Mariána Čalfy, předsedy federální vlády / 30:30 předložení návrhu na zvolení Václava Havla (Dubček) / 34:30 oznámení o zvolení Václava Havla prezidentem Československa (Dubček) / 36:05 slib prezidenta republiky (Havel), státní hymna / 38:25 blahopřání Alexandra Dubčeka, fanfáry.

29/12/89 Den volby prezidenta republiky 2, Pražský hrad
0:00
0:00

1:05 čekání na další program dne a různé hovory na témata: vojenská přehlídka, projev ke spoluobčanům, přijímání blahopřání, Te Deum, (Havel Václav a Ivan, Šalda, Hanzel, Havlová Olga a Dagmar, Kocáb) / 32:35 přijímání gratulací: zástupců republikových parlamentů, odchod do salónku a útržky různých hovorů / 41:30 gratulace Františka kardinála Tomáška / 42:40 gratulace zástupců KSČ a Demokratické strany Slovenska / 43:50 gratulace Charty 77 pronešená Zdeňkem Urbánkem.

Sraz byl v devět hodin ráno v bytě Václava a Ivana Havlových. K odjezdu na Hrad byla připravena na chodníku před domem na Engelsově nábřeží tři auta. Rodinní příslušníci Václava Havla včetně jeho manželky Olgy odjeli dřív, aby mohli zaujmout vyhrazená místa ve Vladislavském sále. Deset minut po nich – v 10.35 – jsme vyjeli my. Václav Havel seděl vepředu vedle řidiče svého nového Renaultu Aleše Dudy, na zadním sedadle vedle mne tehdejší šéf Havlovy ochranky František Kollman. Příslušníci dopravní policie (tehdy ještě stále SNB) zastavili na všech křižovatkách naší trasy dopravu, abychom mohli projet bez sebemenšího zdržení, takže jsme byli na Hradě za necelých deset minut. Dojeli jsme na III. nádvoří, k vchodu pod balkonem. Tam nás uvítal vedoucí Kanceláře prezidenta republiky František Šalda a dovedl naši skupinku do své pracovny v prvním patře. Posadili jsme se před televizor a sledovali průběh volby.

Předseda federální vlády Marián Čalfa přednesl před volbou projev:

Vážený pán predseda Federálneho zhromaždenia, vážené poslankyne, vážení hostia,

posledné týždne postavili pred každého občana našej republiky povinnosť prevziať svoj diel osobnej zodpovednosti za správu vecí verejných. Študenti, umelci, robotníci, vedci i úradníci – tí všetci na uliciach i na pracoviskách spolurozhodovali o našom budúcom osude.

Východisková požiadavka dialógu všetkých politických síl krajiny postupne prenikla z Václavského námestia nielen do ostatných častí Prahy a ďalších miest, ale tiež do štátnych orgánov. Tento dialóg sa stal základom zostavenia novej vlády a stáva sa aj spôsobom práce Federálneho zhromaždenia.

Aby sa slobodný dialóg stal nepochybnou súčasťou politického rozhodovania a riadenia, je nutné dať odpoveď na stále ešte otvorenú otázku, kto bude československým prezidentom v dobe, kedy naša krajina bude završovať prechod k demokracii.

Práve dnes nastala tá chvíľa, kedy vy – poslanci Federálneho zhromaždenia svojou voľbou rozhodnete, kto bude hlavou štátu v tejto historickej dobe.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, hlasovať o prezidentovi Československej republiky je vždy zodpovedný čin. Ak máme dnes zabrániť ústavnej a spoločenskej kríze, tri pätiny z vás musia nájsť spoločný jazyk. Iba takto preukážete, že poslanci Federálneho zhromaždenia sú schopní vyhovieť prianiu svojich voličov, čím položíte ďalší z dôležitých kameňov stavby demokratického politického režimu v našej krajine. Hlasovať o prezidentovi Československej socialistickej republiky je vždy závažný čin. Najvyšší predstaviteľ nášho štátu má rad právomocí, ktorých plnenie je predpokladom uceleného fungovania uceleného politického systému z hľadiska vnútornej i zahraničnej politiky.

Prezident ako vrcholný štátno-politický predstaviteľ stelesňuje našu suverénnu štátnosť, a to v neposlednom rade ako spoločný predstaviteľ českého a slovenského národa i ostatných národností republiky. Navyše tradícia prezidentského úradu odvodzovaná od zakladateľa novodobého československého štátu Tomáša G. Masaryka spája politické právomoci s osobnou autoritou, teda i s mravnosťou.

Hlasovať o prezidentovi Československej republiky je vždy slávnostný čin. Demokratická politická kultúra našich národov, ktoré v uplynulých týždňoch preukázali svoju životaschopnosť a silu, dá iste vyniknúť i v tejto historickej sále Pražského hradu významu, aký voľbe prezidenta prikladá každý občan našej vlasti. Dôstojne, na úrovni našich tradícií pred tvárou celého sveta môžeme dnes dokázať, že reprezentanti československého ľudu dokážu suverénne a zodpovedne riešiť všetky úlohy, ktoré pred nimi stoja.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, v súlade s vôľou ľudu i predstaviteľov rozhodujúcich politických síl v našej krajine a podľa svojho vlastného najhlbšieho presvedčenia vám predkladám návrh, aby ste za prezidenta Československej socialistickej republiky zvolili pána Václava Havla.

Politická i umelecká aktivita pána Václava Havla je dnes už natoľko známa, že nie je potrebné návrh podrobne zdôvodňovať. Dovoľte mi preto iba uviesť hlavné dôvody, o ktoré sa predložený návrh opiera.

Pán Václav Havel je dnes najvýznamnejším predstaviteľom zápasu o mravnosť demokratickej politiky. Jeho život je príkladom človeka, ktorý stojí za svojimi názormi aj navzdor perzekúcii. Priamočiarosť jeho politickej aktivity, či už ako člena Klubu angažovaných nestraníkov v roku 1968, zakladateľa a prvého zástupcu Charty 77, či popredného predstaviteľa Občianskeho fóra, ukazuje na jeho mravnú veľkosť i na veľké skúsenosti z práce medzi ľuďmi. Tým si získal úctu všetkých, ktorí dokážu rozumne zhodnotiť charakterové vlastnosti politika modernej doby.

Mravná zásadovosť pána Václava Havla je zárukou, že demokratický dialóg zostane základom nášho novo sa formujúceho politického režimu. Práve v politickej mravnosti nového prezidenta je istota, že pozornosť verejnosti, ich predstaviteľov, sa bude sústreďovať na budúcnosť našej krajiny, na upevňovanie demokracie a nie na vybavovanie si osobných účtov pod pláštikom veľkých ideálov, ako sme tomu boli neraz svedkami v minulosti. Sama skutočnosť, že pán Václav Havel podmienil svoju voľbu zaistením slobodných volieb, s tým, že až po zvolení nového Federálneho zhromaždenia by sa mal zvoliť prezident na ústavou predpísaných päť rokov, svedčí o tom, že zostáva verný svojmu demokratickému presvedčeniu.

Pán Václav Havel je dnes jedným z najvýznamnejších predstaviteľov nielen demokratických, ale aj vlasteneckých síl tejto krajiny. Nikdy neprijal ani ponuky priateľov, ani odporúčania nepriateľov, aby odišiel do emigrácie, kde by iste mal podmienky pre pohodlnejší život.

Ako väzeň svedomia dôstojne znášal poníženie človeka zatlačeného bezduchou mocou na okraj spoločnosti iba preto, aby mohol zostať so svojím ľudom; svojimi názormi i praktickými činmi sa stal i jedným z architektov nových demokratických vzťahov Čechov a Slovákov. Zároveň ako tvorivý umelec obohacoval pokladnicu kultúry našich národov a preslávil ich talent v zahraničí.

Ako dôstojný zástupca generácie obrodencov nielen tvorivými činmi, ale i usilovnou organizátorskou prácou, či v rôznych dobách vo vedení PEN-klubu, Klubu nezávislých spisovateľov, či v čele Obce spisovateľov, rozvíjal demokratickú kultúrnu tradíciu našich národov.

Pán Václav Havel je dnes občanom našej krajiny s najväčšou medzinárodnou autoritou. Nejde iba o to, že je členom radu zahraničných PEN-klubov alebo nositeľom mnohých zahraničných či medzinárodných umeleckých cien. Ako na najvýznamnejšiu osobnosť našich demokratických kruhov sa k nemu obracajú cudzí štátnici už mnoho mesiacov. Iba človek s takýmto kreditom môže reprezentovať našu suverenitu v búrlivých integračných procesoch súčasnej Európy. Iba človeka s takýmto kreditom môžu dnes rešpektovať v demokratických krajinách ako spoľahlivého partnera pre dlhodobé dohody, ktoré zaistia bezpečný život našich národov, tešiacich sa z najhodnotnejších plodov hospodárskeho rozvoja.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, dovoľte mi na záver vyjadriť presvedčenie, že váš hlas pre pána Václava Havla je hlasom pre zabezpečenie ľudských práv pre každého človeka v našej krajine. Je to hlas pre dôstojný a stále bohatší život ľudu našej drahej vlasti.

Ďakujem za pozornosť.

Volba prezidenta se konala ve Vladislavském sále na společném zasedání obou sněmoven Federálního shromáždění. Prezident byl volen veřejnou volbou a byl zvolen jednohlasně. To znamená, že mu dali hlas i jeho nejzarytější odpůrci. Později se objevily námitky, že to nebylo příliš demokratické a že by bývalo bylo lepší, kdyby bylo alespoň několik hlasů proti či kdyby se několik poslanců zdrželo hlasování. Tyto námitky mi připadají liché. Celé Federální shromáždění bylo nedemokraticky zvolené, všichni jeho poslanci získali své mandáty nikoli v demokratických volbách, ale ve frašce organizované komunistickou stranou jako kandidáti „jednotné kandidátky Národní fronty“. Takto utvořený parlament si mohl na demokratickou instituci hrát stěží.

Po oznámení výsledku volby jsme na televizní obrazovce viděli, jak se čerstvý předseda Federálního shromáždění Alexander Dubček v doprovodu premiéra Čalfy a vedoucího kanceláře Šaldy vypravil za zvoleným prezidentem. Za malou chvíli se u nás otevřely dveře a tato minidelegace odešla s Václavem Havlem do Vladislavského sálu. Po několika minutách se objevila na televizní obrazovce a doprovodila právě zvoleného prezidenta k pultíku, na němž ležel text prezidentského slibu:

Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice. Budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat ústavu a ostatní zákony.

Václav Havel slib přečetl, podepsal, a tím se z něj stal právoplatný československý prezident, devátý prezident naší republiky od roku 1918.

Poté vyšel v doprovodu své ženy Olgy na balkon, nacházející se jenom několik kroků od místnosti, v níž jsme celou dobu volby dleli, a pozdravil občany, kteří zcela zaplnili III. nádvoří Pražského hradu.

S prvními gratulacemi přispěchali ještě ve Vladislavském sále Alexander Dubček a Marián Čalfa, následovaly gratulace ve Španělském sále a Rudolfově galerii. V obou prostorách se připravovaly gratulační skupiny – tři vlády, vedení všech tří parlamentů, diplomatický sbor, představitelé církví, odborů atd. Prezident přecházel mezi oběma sály spojovacím salonkem.

Následovalo Te Deum v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Celebroval kardinál František Tomášek, arcibiskup pražský.

V 15.00 se prezident setkal s vedoucími pracovníky Kanceláře prezidenta republiky v Rudolfově galerii. K našemu překvapení nám sdělili, že 20. prosince založili v prezidentské kanceláři Občanské fórum Hradu. Václav Havel jim řekl, že se nikomu nehodlá mstít a že záleží na každém, zda bude schopen a ochoten aktivně se zapojit do změn, které ve fungování a poslání kanceláře nastanou.

Nový prezident dostal přidělenou ochranu z 5. správy StB, z útvaru ochrany ústavních činitelů. Se souhlasem Jiřího Křižana ji vedl major Pavel Pávek. Novými ochránci byli Josef Zvěřina a Luboš Jedlička, z původních ochránců se začlenili bratři Petr a Pavel Králové. Michal Ningr, který byl Havlovým ochráncem před volbou, se k oficiální ochrance připojil počátkem ledna. Všichni její členové – staří i noví – se navzájem znali, chodili totiž to stejného oddílu karate.

Václav Havel napůl z legrace a napůl vážně opakovaně tvrdil, že si pojistí, aby nebyl po půl roce znova kandidován na prezidenta. Bude velice nekonvenčním prezidentem a lidé brzy pochopí, že je jenom dočasným, překlenovacím prezidentem, jelikož tak, jak to bude dělat on, se žádný prezident nechová. Předvedl to v praxi hned první den. Vpodvečer se na oslavu volby konal na Staroměstském náměstí veřejný koncert. Havel se převlékl z obleku od Adama, v němž absolvoval oficiální část dne, do džínů a svetru a zavelel ochrance, že se jede na koncert, kde vystoupí na pódiu. Ochránci zkoprněli. Považovali to za velice riskantní. Na pódiu se z něj stane snadný terč a kdokoli ho bude moci lehce zastřelit. Proto prezident na pódium v zájmu vlastní bezpečnosti jít nesmí. Václav Havel, jinak vždy zdvořilý člověk, byl naprosto rázný a nekompromisní. Řekl, že se nenechá řídit ochrankou, a že naopak ochranka se musí přizpůsobit situaci a zařídit vše tak, aby zajistila jeho bezpečnost. A toho se držel po celou dobu, kterou strávil v prezidentské funkci.

Náměstí bylo zcela zaplněné. Ztěžka a pomalu jsme se prodírali davem, protože nový prezident ochrance zakázal strkat do lidí. Museli zdvořile žádat „s dovolením, prosím, s dovolením“. Nakonec jsme se propracovali až k pódiu a Václav Havel na něj vkročil. Jaké bylo překvapení, když lidé spatřili nového prezidenta v džínách, svetru a v jeho „revolučním“ kabátě! Do té doby vídali prezidenty na veřejnosti jen v obleku a kravatě. Nekonvenční revoluční prezident všechny pozdravil, odpovědí byl jásot a dlouhý potlesk.

Zpět na začátek Předchozí záznam Následující záznam

Copyright © 2019 – 2020, Deník revoluce, Všechna práva vyhrazena |