sobota 18. listopad 1989
Václav Havel přijel kolem 14.00 z Hrádečku do Prahy. V kufru auta přivezl svůj osobní počítač IBM i s tiskárnou a vše jsme společně odnosili do jeho bytu. V domě tehdy nebyl výtah a Havlovi bydleli ve čtvrtém patře.
Ze všech stran začaly proudit informace o včerejším policejním zákroku na Národní třídě, mnohdy zcela protichůdné. Údajně bylo několik studentů zabito, jejich těla odvezena a spálena. Nic z toho nebylo do té doby potvrzeno.
Dozvídáme se, že vysokoškolští studenti vyhlásili stávku. Ve smíchovském Realistickém divadle byla vyhlášena stávka divadelní. Ten den se mělo dávat představení Res publica II a Václav se velice těšil, že po dlouhé době uvidí na oficiálním jevišti úryvky ze svých her. Šlo o scénickou publicistickou koláž, v rámci níž byly poprvé po dvaceti letech na oficiální scéně uvedeny ukázky z jeho první divadelní hry Zahradní slavnost. Večer v divadle přemlouval divadelníky, aby udělali výjimku a představení přece jen provedli. Argumentoval tím, že by to bylo přímo symbolické: v první den stávky by hrálo jediné divadlo, a tím by vyniklo, že spoluautorem je do té doby zakázaný Havel. Nasadil všechnu svou výmluvnost, divadelníky však nepřesvědčil. Když je stávka, musí se stávkovat všude a bez výjimky.
Bylo domluveno, že se vše na jevišti připraví, jako by se mělo hrát. Herci nastoupí na scénu a vysvětlí, proč se nehraje. V klubu divadla se vzrušeně debatovalo. Hlavním tématem byla zpráva o „mrtvém studentovi“ Martinu Šmídovi, s níž přišel Michael Žantovský, tehdejší pražský dopisovatel agentury Reuters. Později dorazila novinářka Jana Šmídová, matka údajně mrtvého studenta. Řekla nám, že její syn je naživu, ale že na Matfyzu studuje ještě jiný Martin Šmíd. Od Realistů jsme odcházeli v ranních hodinách.