pátek 24. listopad 1989
Prezident republiky Gustáv Husák zastavil trestní stíhání Jána Čarnogurského, Miroslava Kusého, Jiřího Rumla, Petra Uhla, Rudolfa Zemana a prominul trest odnětí svobody Ivanu M. Jirousovi, Ivanu Polanskému a Františku Stárkovi.
V časném odpoledni přebíral Václav Havel z rukou švédského ministra zahraničí Stena Anderssona cenu Olofa Palmeho. Václav měl jako vždy připravený projev.
Pane ministře,
omlouvám se, že jsem nepřijel převzít cenu Olofa Palmeho do Švédska, ale pevně věřím, že chápete důvody, které jsem k tomu měl. Myslím, že bych se zpronevěřil závazku, který z povahy této ceny vyplývá, kdybych v těchto dramatických dnech opustil svůj národ, byť i na jednu hodinu. Děkuji vám, že jste přijel za mnou. Přijel jste v době, kdy se rozhoduje o budoucnosti této země. Ačkoli jsme zemí s demokratickými tradicemi, probouzíme se v sovětském bloku jako jedni z posledních. Hlavním důvodem tohoto zpoždění je, že jsme – nikoli sice de iure, ale de facto – zemí okupovanou. Podobně jako Litva, Lotyšsko a Estonsko. Úsilí pana Gorbačova o rozsáhlé změny v Sovětském svazu je nepochybně jedním z faktorů, který mnoha národům otevírá dveře k pokojné cestě k národní svéprávnosti. Prosím vás, podpořte emancipační snahy těchto národů! Životní dílo Olofa Palmeho a jeho úsilí o demokracii a sociální spravedlnost bude nepochybně v budoucnosti velkou inspirací pro nás všechny. Nepředvídatelný, a právě proto krásný běh života a historie tomu chtěl, že mi cenu Olofa Palmeho přivážíte právě v hodinách, kdy je v naší zemi neobyčejně aktuální výrok Olofa Palmeho: demokracie znamená, že vláda spravuje zemi podle svobodně vyjádřených přání obyvatelstva. Děkuji Švédsku za vysokou poctu, kterou mi dalo, neděkuji jen za sebe, ale za nás všechny, kteří toužíme v této zemi po svobodě.
Také na čtvrté manifestaci na Václavském náměstí přečetl Václav Havel projev.
Vážení přátelé,
představitelé státní moci tvrdí, že problémy této země se nedají řešit na ulici. Přesně totéž říká Charta 77 třináctý rok. Třináct let jsme navrhovali věcný dialog o vývoji v této zemi. Třináct let nás za to zavírali a hanobili. Nebylo nás mnoho. Ale přibývalo nás.
Dialog dnes nabízí Občanské fórum, které existuje sice jen pět dní, ale fakticky reprezentuje většinu obyvatel této země. Občanské fórum je připraveno okamžitě jednat s mocí jinde než na ulici. Nezáleží tedy na nás, ale na nich, jestli se bude demokracie v naší zemi rodit ve vzrušené atmosféře náměstí, nebo v klidu na nejrůznějších pracovištích. Na tahu nejsme my, ale oni.
Voláte po svobodných volbách, po zrušení vedoucí role jedné strany, po zrušení Národní fronty jako manipulačního nástroje této strany. Ubezpečujeme vás, že dojde-li k pokojnému dialogu, budeme s vládou o všech těchto touhách občanů jednat.
Olof Palme, jehož cenu jsem měl tu čest dnes převzít, řekl kdysi krásnou větu:
„Demokracie znamená, že vláda spravuje zemi podle svobodně vyjádřených přání obyvatelstva.“
Přesně to chceme!
Pozdě v noci jsem po návratu domů zkusil zatelefonovat písničkářům Jaroslavu Hutkovi a Vlastovi Třešňákovi. Oba byli v rámci akce Asanace nuceně vystěhováni z vlasti – Hutka do Holandska a Třešňák do Švédska. Napadla mne bláznivá myšlenka, že by mohli přijet do Prahy a zahrát. Shodou okolností v té době oba dleli v západním Německu. Oběma jsem se dovolal. Namítali, že nemohou přijet, protože nemají víza, a zdálo se jim nepravděpodobné, že by je mohli dostat. Řekl jsem, ať přijedou bez víz, že si jejich vstup vynutíme, neboť tady se stávají každý den neuvěřitelné věci skutkem.
Třešňák si vzal čas na rozmyšlenou. Hutka po krátkém přemítání řekl, že si hned ráno půjde koupit letenku a přiletí z Frankfurtu. Slíbil jsem mu, že zorganizujeme, aby na letiště přišli stávkující studenti a vyvzdorovali si jeho vpuštění. Zatelefonoval jsem blízkým kamarádům, kteří se přípravy tohoto happeningu chopili. Tehdy nikdo neodmítl pomoc, každý se snažil obětavě a bez nároků na finanční odměnu přispět, mnohdy naopak platili výdaje ze svého. Svoboda jim stála za to.