pátek 3. listopad 1989
Chystáme se do polské Vratislavi na třídenní festival, na kterém má vystoupit i Karel Kryl, Jaroslav Hutka a Vlasta Třešňák. Žijí v emigraci, každý v jiném státě a v Československu se nesmí oficiálně vyslovit ani jejich jméno, natožpak hrát jejich písně. Václav Havel čeká doma u telefonu na zprávy o tom, jak se daří lidem přejet hranice do Polska. V autě písničkáře Jiřího Dědečka, který řídí, odjíždíme brzo ráno. S námi jede ještě Jiří Křižan a Jaroslav Kořán. Do Polska je nutné oficiálně potvrzené pozvání, které sice máme, ale nejsme si jisti, zda je na hranicích uznají. Proto se raději pokoušíme nejprve přejet přes hraniční přechod ve Varnsdorfu do NDR. Odtamtud bychom se do Polska dostali. Na hranici musíme vystoupit z auta, podrobí nás důkladné tělesné prohlídce a dvě hodiny prohledávají auto. Přestože nic nenašli, nesmíme hranici překročit. Na naše protesty a dotazy nám doporučí, abychom se na to zeptali v Praze. Informuji telefonicky Václava. Zkusíme ještě projet do Polska přímo, ale po další dvouhodinové prohlídce se musíme otočit a jet zpátky.
Večer se v Praze v Divadle Na zábradlí setkáme s Györgym Vargou, překladatelem Havlových knih do maďarštiny, a s týmem oficiální maďarské televize. Natočí si nás čtyři cestovatele, ukazujeme pasy, v nichž jsou výrazně přeškrtnutá razítka vstupu do NDR a Polska. Razítka nám totiž do pasu dali, aby nám je vzápětí škrtli, a zůstal nám všem v pasech zřetelná cejch. György spolupracuje s maďarskou televizí, ale rovněž pravidelně přispívá do maďarské redakce Svobodné Evropy – něco v našich poměrech nemožného. V Maďarsku je svoboda neskonale větší. Večer přichází do „svého divadla“ Václav Havel, zůstane tam do ranních hodin.