pondělí 11. prosinec 1989

Československo bylo první den bez prezidenta. Většina pravomocí hlavy státu přešla podle ústavy na předsedu federální vlády. Václav Havel byl v květnu podmíněně propuštěn z vězení a tato podmínka byla stanovena na dva roky. Aby mohl být řádně zvolen prezidentem, bylo třeba požádat zastupující hlavu státu o individuální milost, což Václav Havel neprodleně učinil.

Celé první patro ve Špalíčku bylo vyhrazeno týmu, který pracoval na prezidentské kampani Václava Havla. Přímá volba sice neexistovala, ale bylo naprosto nezbytné, aby byl nominant všeobecně přijatelný a žádaný. To byl úkol téměř nadlidský. Václavské náměstí sice bouřilo nadšením, když Občanské fórum navrhlo za prezidenta republiky Václava Havla, avšak na náměstí byl nepatrný zlomek všech občanů Československa. Před vyhlášením Havlovy kandidatury ho chtělo za prezidenta méně než jedno procento lidí. Havel byl donedávna pro naprostou většinu lidí zcela neznámý, popřípadě znali jenom jeho jméno, proklínané Rudým právem i celou státní propagandou. Bylo nezbytné ho lidem představit.

Nevytvářeli jsme jakéhosi umělého Havla obdařeného těmi nejvyššími ctnostmi a umem. Vyšli jsme z toho, jak jsme ho znali – jako člověka laskavého, milého, přemýšlivého, odpovědného, se smyslem pro humor. Jak ale tyto jeho rysy předvést veřejnosti?

Bylo z čeho čerpat. Dobře mohla posloužit kniha Dálkový výslech, která vyšla v roce 1986 v exilovém nakladatelství Index. V té době trvalo v Československu vydání knihy od odevzdání rukopisu minimálně dva roky. Nebyla k dispozici dnešní technika, knihy se sázely ručně. Nejdéle obvykle trval schvalovací proces, byrokratické cenzurní řízení. Tento balvan nyní odpadl, technické zázemí se však nezměnilo. Nakladatelství Melantrich nabídlo, že knihu vysadí a vytiskne, a ihned se pustilo do díla. Na výrobě pracovalo několik lidí čtyřiadvacet hodin denně. A neuvěřitelné se stalo skutkem – kniha byla na světě během deseti dnů! V tehdejší nadšené atmosféře se zdálo, že nic není nemožné.

Další záležitostí byla televize. Režisér Paul Pawlikovski natočil počátkem roku pro druhý televizní program BBC dokument Vaclav Havel: A Czech Drama. BBC Two jej odvysílala 22. února 1989 v 19.35, tedy v nejsledovanějším čase. Tento film bylo třeba od BBC získat a promítnout v Československé televizi. Po počátečních problémech se podařilo film sehnat a domluvit jeho přepravu z Londýna do Prahy.

Potřebovali jsme také výstižný a krátký slogan, který by se ke kandidatuře Václava Havla nejlépe hodil. Chtěli jsme vyjít z jeho vlastních slov. Prošli jsme jeho texty z posledních dnů a v závěru dvou projevů našli vhodné motivy. Na Letenské pláni zakončil své vystoupení zvoláním: „Pravda a svoboda musí zvítězit!“ O dva týdny později, v Den lidských práv, uzavřel projev z balkonu Melantrichu slovy: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“ Vybrali jsme druhou formulaci, neboť první z nich neříkala, nač čím je třeba zvítězit.

Vytisknout plakáty s podobiznou kandidáta nebyl problém – naopak, tiskárny se samy hlásily a vytiskly plakáty zdarma. Havlův volební tým se rozjel naplno. Zároveň přinesl první oslabení Občanského fóra, neboť jeho členové se nemohli věnovat práci pro fórum.

Zájemců o uvolněné prezidentské křeslo přibývalo. KSČ navrhla Ladislava Adamce a SSM zveřejnilo svůj návrh na Čestmíra Císaře. A byl tu Alexander Dubček.

Ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier a státní tajemník polského ministerstva zahraničních věcí Bolesław Kulski jednali v Praze o rozvíjení vzájemné spolupráce a o mezinárodní situaci. Ministr Dienstbier rovněž telefonicky projednal s ministrem zahraničí Rakouska Aloisem Mockem možnost zrušení vízové povinnosti mezi oběma zeměmi.

Na základě rozhodnutí vlády ČSSR začaly práce na postupném odstraňování ženijně-technického zařízení na československo-rakouské hranici.

Ze strany KSČ přišla nabídka na bilaterální jednání s OF a VPN o otázkách spojených s volbou prezidenta. Václav Havel rezolutně odmítl dvoustranné jednání s komunisty. KSČ posléze přistoupila na kompromis a na schůzce v Obecním domě se sešli zástupci vedení KSČ, OF, ČSS, ČSL a SSM. Až na dvě nepřizvané slovenské strany se tedy jednalo o stejné složení jako u „kulatého stolu“ v Paláci kultury o dva dny dříve.

Václav Havel poskytl interview sovětskému listu Komsomolskaja pravda a sovětské televizi, v nichž se vyjádřil k aktuální situaci v Československu, k československo-sovětským vztahům, k členství ČSSR ve Varšavské smlouvě a k požadavku odchodu sovětských vojsk z Československa.

Interview Václava Havla pro list Komskomolskaja pravda

Jak si představujete budoucí model Československa?

Já se domnívám, že Československo by mělo být zemí demokratickou, s pluralitním politickým systémem. Domnívám se, že by mělo být zemí mírumilovnou. Domnívám se, že by mělo být i zemí s pluralitním hospodářským systémem, to znamená s paralelní existencí různých druhů vlastnictví. A především, že by mělo být zemí, která bude skýtat daleko větší sociální jistoty pracujícím než dosavadní totalitní systém.

Můžeme vidět paralely mezi děním v roce 1968 a tím, co se u vás děje dnes?

Mezi rokem 1968 a 1989 je mnoho paralel a mnoho odlišností. V roce 1968 nikdy nebyla zpochybněna vedoucí role KSČ a ten vývoj se ubíral směrem k takové dobové verzi, která se nazývala reformním komunismem. Mezitím uplynulo dvacet let v dějinách světa, v dějinách civilizace i v dějinách zemí sovětského bloku. Dnes je to spontánní vůle obyvatelstva, ale dokonce i vůle existujících politických sil, oficiálně tvořících jakousi napůl skutečnou a víc než napůl falešnou reprezentaci společnosti. Ti všichni dohromady se dnes kloní zhruba k takové perspektivě, o jaké jsem mluvil v odpovědi na první otázku. Ty rozdíly jsou v tom, že komunistická strana nemá mít nadále – a už nemá – zakotvenu svou vedoucí roli v ústavě. Ale počítá se samozřejmě s ní jako s rovnoprávným partnerem ostatních politických sil a stran v budování demokratického a sociálně spravedlivého Československa.

Jaká je vaše prognóza vývoje Evropy?

Podle mého mínění naším ideálem, o kterém už dávno mluvíme a o kterém sní celá tato země, je ideál Evropy jako přátelského společenství nezávislých národů a států s demokratickými systémy. Podle našeho mínění ideálem je Evropa v jakémsi smyslu bezpečně zaručená, ale zároveň neutralizovaná. Podle našeho mínění součástí této perspektivy je i postupné zrušení obou vojenských paktů, které politicky dělí Evropu takzvanou železnou oponou. Je nám jasné, že to je proces, který se musí dít komplexně, a že ho stěží lze dosáhnout tím, že by ta či ona země Varšavského paktu individuálně z něj vystupovala a vyhlašovala jakousi vlastní neutralitu, kterou by jí stejně nikdo nezaručil. Musí to být proces všech, na kterém budou stejnou měrou participovat jak účastnické státy Atlantického paktu, tak účastnické státy Varšavského paktu. Mám dojem, že to je v souladu s politikou pana Gorbačova. Nicméně se domníváme, že to má probíhat rychleji.

Prosím o několik slov o tom, jakou roli sehrála mládež v současném dění.

Mládež sehrála v této pokojné revoluci rozhodující roli. Mládež ji začala, protože ji začali studenti, pobouření brutálním masakrem 17. listopadu, svou studentskou stávkou. Vzápětí se k nim přidali všichni příslušníci kulturní obce a posléze celé naše dva národy. A veliká zásluha mladých lidí není jenom v tom, že s touto pokojnou a svým způsobem krásnou revolucí začali, ale i v tom, že jí vtiskli tu tvář, kterou má. To je tvář odporu k násilí, odporu k mafiánství, intrikám, nespravedlnosti, odporu k veškeré špíně a nečistotě. Že jí dali do vínku ideu lásky, míru, porozumění, přátelství. Já pevně věřím a doufám, že tato krásná tvář vydrží a že i v těch dalších fázích, které nás čekají – především v tom přechodném období ke svobodným volbám –, si politický život v Československu uchová tuto tvář.

Jak je pro vás obtížné se vyrovnat s kandidaturou na funkci prezidenta?

Já jsem svým povoláním spisovatel, a sloužím-li této společnosti jinak než psaním, pak je to proto, že vždycky jsem zájmy obecné nadřazoval nad zájmy vlastní. A kdyby se to dokonce stalo – jelikož jsem kandidátem Občanského fóra na úřad prezidenta –, i tuto službu, která mi pramálo asi dovolí psát, bych přijal. Samozřejmě s tou podmínkou, že to bude dočasné, na údobí několik měsíců, do té chvíle, kdy svobodně zvolené Národní shromáždění, jako skutečný reprezentant vůle těchto národů, regulérně zvolí nového prezidenta na pětileté prezidentské údobí. S tím, že během tohoto mezidobí mé poslání bude spíš pracovní, totiž pomáhat a nějak v rámci svých sil zaručovat pokojný vývoj ke svobodným volbám. A zároveň dát příležitost kandidátům, kteří by měli natrvalo stanout v prezidentském úřadě, na prezidentském stolci, který má velkou vážnost v naší zemi. Dát jim zároveň tím příležitost, aby během této doby se stačili náležitě profilovat, představit veřejnosti a eventuálně zjistit, jak velké přízni a důvěře se těší.

Interview Václava Havla pro sovětskou televizi

Pane Havle, ptám se vás jako kandidáta na úřad prezidenta ČSSR. Jak vidíte dnešní situaci v Československu?

Veliký společenský pohyb, který probíhal v posledních třech týdnech v Československu, vznikl po brutálním masakru studentů. Přesto celý tento pohyb se vyznačoval velkou pokojností, sebekázní, kulturou, už nebyl provázen žádným krveprolitím nebo nějakými konfrontacemi. Byl velmi dramatický, vzrušující a zdá se mi, že tento pohyb tvořil jakousi první fázi toho dění, jehož jsme nyní v Československu účastníky. Tato fáze skončila, protože bylo dosaženo mnoha významných úspěchů, které uspokojily rozhodující politické síly v Československu včetně komunistické strany, a především uspokojily československou společnost. Mezi těmito výsledky je pravděpodobně nejdůležitější abdikace prezidenta republiky a vytvoření „vlády národního porozumění“, která se setkala s obecným souhlasem a obecnou podporou a která začala včera pracovat. Díky těmto úspěchům se dnes nekonala v Československu generální stávka. Dalším úkolem, před kterým Československo stojí, je volba nového prezidenta. Pakliže tato volba dopadne opět ke spokojenosti všech rozhodujících sil a především československé veřejnosti, je tu reálná naděje, že Československo se bude pokojným způsobem ubírat ke svobodným volbám a posléze ke skutečné demokracii.

Jak si představujete budoucí vztahy mezi Československem a Sovětským svazem?

Sám za sebe i za Občanské fórum, které mě navrhlo jako kandidáta na funkci prezidenta republiky, jsme nejednou řekli, že chceme žít v přátelských vztazích se všemi státy ve světě a samozřejmě především s těmi, které mají rozhodující vliv v dnešním světě, tj. se Sovětským svazem a Spojenými státy americkými.

A jaký máte jako kandidát na prezidenta republiky názor na členství ve Varšavské smlouvě?

Naším ideálem je Evropa jako mírové společenství svéprávných národů a států. K tomu patří i idea rozpuštění bloků. Za tím samozřejmě stojíme, ale zároveň jsme realisté a chápeme, že k tomuto ideálu se nepřiblížíme jakýmkoliv samostatným vytržením z Varšavské smlouvy, touhou po nějaké okamžité a samostatné neutralitě. To je proces, který musí probíhat komplexně, v celé Evropě, a mám takový pocit, že v této chvíli je na tahu spíš Západ než Východ, aby přiblížil okamžik rozpuštění paktů.

Jaký je váš názor na eventuální odchod sovětských vojsk z Československa?

Je obecné a lidové přání, aby tato vojska odešla. Jenomže všichni rozumní lidé, a naštěstí je jich většina v naší zemi, chápou, že je nelze jen tak z ničeho nic vypudit. Je to otázka bilaterálního jednání mezi Československem a Sovětským svazem a je to i otázka jednání na půdě Varšavské smlouvy.

Studentské informační středisko v Bratislavě zveřejnilo výsledky sociologického průzkumu, který zjišťoval preference jednotlivých kandidátů na úřad prezidenta ČSSR. Na prvním místě se umístil Alexander Dubček, který získal pětkrát více hlasů než Valtr Komárek a dvacetkrát více hlasů než Václav Havel a Ladislav Adamec. Ankety se zúčastnilo pět tisíc respondentů.

Zpět na začátek Předchozí záznam Následující záznam